|
|
|
|
Sebeubližování
|
Pro ty, co znaj a vědí, ze nejde o masochismus, ale o bolest,které se dá zbavit jen tehdy,
když si něco uděláš... A nebo pro ty, co se o tom chtějí jen něco dozvědět.
TADY je pro začátek jedna zajímavá reportáž z časopisu CosmoGirl.
Pár obrázků
Odborníci sebepoškozování popisují jako novou závislost. Záliba v ubližování si se rozmáhá napříč společenskými i věkovými vrstvami. Začalo se o ní mluvit před dvanácti lety, kdy princezna Diana
poprvé veřejně přiznala, že si sama fyzicky ubližuje. "Cítíte tolik bolesti uvnitř, že se snažíte
ublížit si na povrchu," řekla tehdy v televizním rozhovoru pro BBC. Diváci byli v šoku. Do té doby
bylo sebepoškozování tabu a na lidi, kteří ho prováděli, se všichni dívali s nedůvěrou a nepochopením.
Najednou tady ale seděla obdivovaná, inteligentní a krásná žena, která byla pro velkou část veřejnosti
vzorem. Dneska je jasné, že to už není okrajový jev, ale stále větší problém. A to i v Česku.
Tělo jako důkaz
Princezna Diana není jedinou slavnou osobností, která přispěla k tomu, že se o tomhle jevu začalo
otevřeněji diskutovat. Angelině Jolie bylo třináct, když se nožem zranila poprvé, a pokračovala
v tom až do šestnácti. I ona později přiznala: "Snažila jsem se něco cítit, hledala nové věci,
měla romantické představy o krvi. Ubližovala jsem si. Teď už chápu, že to bylo volání o pomoc".
Na rukou Christiny Ricci zase najdete drobné jizvy - udělala si je sama zapalovačem. "Jak vám
najedou endorfiny, bolest se dokonce zmírní. Trvá to chvilku, malé štípnutí, a potom už doopravdy
nic moc necítíte, naopak to uvolňuje." Christina si podle svých slov ubližovala tehdy, když se
snažila udělat dojem na kluky nebo byla naštvaná, že není dost hezká. "Byla jsem rozčilená, tak jsem
to udělala, uklidňovalo mě to. Je to strašný způsob, jak se cítit líp. V mozku ale máte dvě části,
a jedna chce zničit tu druhou. A myšlenka sebezničení je občas velmi romantická. Teď už to ale je
za mnou," řekla. Několik jizev "zdobí" i levé předloktí Johnnyho Deppa, který je bere jako připomínku
důležitých okamžiků v životě. "Moje tělo je svým způsobem deník. Je to něco, co dělali námořníci,
určité chvíle v životě, kdy sám sebe označíte, ať už nožem, nebo u profesionálního tetovače,"
vysvětloval v časopise Details.
Závislost na uvolnění
Právě vztah k tetování nebo piercingu vás v souvislosti se sebepoškozováním možná napadne jako první.
"Někdy se říká, že jde o socializované formy sebepoškozování," vysvětluje psycholožka Kocourková.
Jenže zatímco rituály nebo zdobení těla hrají určitou společenskou roli, funkce sebepoškozování je jiná.
Obvykle má lidem, co se zraňují, pomoci vyrovnat se s obtížnými emocemi, které nezvládají jiným způsobem,
a tak se je snaží vyjádřit přes své tělo. Nikoli ale proto, aby dávali najevo, že potřebují pomoc - hlavním
cílem sebepoškozování je totiž získat úlevu, ne pozornost. Svá poranění většinou skrývají, třeba pod dlouhým
rukávem nebo kalhotami. Právě ruce a nohy jsou totiž nejčastějším místem zraňování, naopak na obličeji
byste se s ním setkaly jen výjimečně. Mnoho z těch, kteří se zraňují, přitom v životě funguje zcela "běžně"
a o tom, co se s nimi děje, často neví ani rodina nebo přátelé. Tenhle jev je rozšířenější, než byste čekaly.
Odhaduje se, že třeba ve Spojených státech sebepoškozováním trpí asi dva miliony lidí.
dále -->
|
|
